Netušil jsem, že odpověď přijde tak rychle. Steven Pemberton, který předsedá pracovní skupině pro XHTML2, na svém blogu včera prohlásil:
Fakt, že W3C již nemá zdroje pro podporu XHTML2, neznamená, že XHTML2 již není potřeba, ani že společnosti, které na ní pracují, tuto práci chtějí ukončit. Řešíme proto, kde budeme v naší práci pokračovat, abychom ji mohli dokončit.Mění se tím něco? Pro ty, kteří používají XHTML2 už dnes způsobem, jako ukázková stránka na w3future, se rozhodně jedná o radostnou zprávu. Přejme jim ji.
Ovšem pro řadové webdesignery se nic nemění. Rozkol mezi XHTML2 a stávajícím webem (zahrnujícím všechny stávající prohlížeče) je tak velký, že se téměř jedná o vzájemně výlučné elementy. Tam, kde jeden uspěje, není pro toho druhého místo. Před lety se věřilo na málo pravděpodobnou, ale přesto možnou budoucnost XHTML2. Dnes to vypadá na jasné vítězství klasického webu. Jak to bude vypadat za pár let, to se nechme překvapit.
Kvíz na závěr
BTW. S Adamem Haunerem se právě dohadujeme, zda Ian Hickson své tvrzení "Personally, I think XHTML2 is shaping up to be a great specification," v roce 2003 myslel vážně nebo se jednalo o ironii a nemůžeme se shodnout. Co si myslíte vy?
Mě by jenom zajímalo, jestli vůbec kdy někdo z prakticky myslících lidí věřil kdy na úspěch XHTML2. To, že XHTML2 je bublina byl můj názor od první chvíle co jsem se o XHTML2 kdysi dávno dozvěděl.
OdpovědětVymazatNa druhé straně, kdybych byl uvnitř W3C, tak nekritizuji cizí projekty, ať už bych si myslel o nich cokoli, protože přeci jenom je zbytečné válčit a dělat si nepřátele tam, kde druzí se o vás názor neprosí.
Myslím, že celá W3C trpí napoleonským komplexem, totiž komplexem, že si mohou hrát na Boha a kdekoli lusknou prsty, tam přeorají cokoli. A to není problém jen u HTML, XHTML, ale u celé řady dalších prací co dělají.
Steven Pemberton je do značné míry zodpovědný za současný krach XHTML, takže pokud věští dvojce růžovou budoucnost, bude v lepším případě neúspěšná a v horším zdánlivě provozuschopná (čímž udrží současnou úroveň zmatení). Na místě výrobce prohlížeče (obecně cílového zařízení baštícího XML) by mě třeba zajímalo, jak rozeznám XHTML 2 od XHTML 5. Ví to někdo?
OdpovědětVymazatKe kvízu: Hixie myslel tu větu vážně. Stejně jako jiné věty velebící XHTML z téže doby. Tenkrát se ještě těšil na blízkou budoucnost, kdy se skutečné XHTML uchytí.
@Chamurappi Ale oni přece chtěli, aby XHTML2 byl jiný svět (jiný Web) a prohlížel se úplně jinými prohlížeči. Otázky nějakého rozeznávání tak elegantně mohli pustit k ledu 8-)
OdpovědětVymazatAd Hixie: Prima, tak to už mám score 3:1 proti Adamovi.
Na tom, co se teď říká, že chtěli, zase tak moc nezáleží. Dobře, dejme tomu, že tu máme ten jiný svět a jiný Web, který ovšem musí nějakou dobu koexistovat s tím stávajícím světem a Webem (alespoň do doby velkolepého vítězství nad ním :-)).
OdpovědětVymazatUmístím-li v takové situaci na svůj HTTP server XML soubor, který dodrží zároveň nejnovější návrhy XHTML 2 i XHTML 5, tak bude prohlížitelný jak normálními XHTML prohlížeči (a to včetně dnešních!), tak těmi úplně jinými XHTML 2 prohlížeči. Odchýlím-li se v něčem od dvojky či od pětky, narazím nejspíš na problémy v jedné ze skupin prohlížečů. Autoři obou specifikací by měli chápat, že to by nebylo hezké. Takže je v zájmu normálních prohlížečů, aby poznaly „tohle je tamto druhé XHTML, to není pro nás“, a totéž v bledě modrém platí pro XHTML 2 prohlížeče. Ten jiný web, chce-li přežít, musí jít rozlišit. Způsob rozpoznání by měl být veřejně známý všem, včetně autorů dokumentů.
Jestli tuhle otázku Pemberton elegantně pustí k ledu, tak se zjevně ničím nepoučil, protože identicku chybu už udělal před deseti lety v případě XHTML 1.0.
"Ten jiný web, chce-li přežít, musí jít rozlišit."
OdpovědětVymazatTo je strategická otázka. Dovedu si představit scénář postavený na ignorování stávajícího webu. Dnes už by byl samozřejmě zcela bláhový, ale když tenhle rozštěp vymýšleli, mohl být pro ně uvěřitelný.
Jinak mám pocit, že - jako obvykle - pláčeš na špatném hrobě. Možnost kontaktovat Stevena máš. Máš adresu jeho blogu. Na jeho homepage najdeš jeho email, jeho ICQ, jabber, Skype, dokonce jeho poštovní adresu i telefon. Můžeš s ním udělat zajímavý rozhovor na téma odlišení XHTML2 a jejich dřívější a dnešní strategie. Steven ti ho rád poskytne, pokud se budeš chovat jen trochu slušně, a české magazíny ti ho rády otisknou (a možná nejen české) a ještě se budou o ten materiál prát!
Ale můžeš samozřejmě místo toho jen utrousit poznámkou o Stevenovi na nějakém blogu - navíc v češtině - který si Steven nikdy nepřečte a nemá možnost zareagovat a obhájit svůj postoj. Nemá šanci zkusit vysvětlit, v čem se podle něj mýlíš a proč svůj postup zvolili právě takhle, ani přiznat chyby, které udělali, kterých si můžou být vědomi a vysvětlit, proč je udělali.
Obojí je možné, kvalitativně ovšem na zcela jiné úrovni. A to ať už z pohledu lidstva dychtícího po informacích či tvého osobního nebo Stevenova vývoje.